Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí 2.

Ahoj Nejanko


a) videl jsi uz nekdy obrazky dokazujici dokonale mateni zraku ? Videl jsi je jednim zpusobem ci dvema ?

Jak vis, ze i v zivote vzdy vidis vsechny moznosti ?
- Ty obrázky jsem neviděl, ale je to jedno. Ať už by se mi jevily jakkoliv, prostě bych popsal to, co

jsem viděl. Po nikom nechci než jen věrně popsat, co vnímali, bez ověnčení vlastními komentáři,

domněnkami a představami.

b) pises, ze na nejakem seminari jsi citil vitr z hlavy. Pak pises, ze po seminari jsi se rozhodl, ze

jsi vlastne zadny vitr necitil. Jak to tedy bylo - byl tam vetrak, byl tam vitr, ci Te smysly klamaly

uplne ?
- Mezi cítit a necítit je ještě pestrá škála stavů typu - něco možná trošičku, když to tam mám cítit,

tak to tam asi možná cítím - no, žádnej větrák to rozhodně nebyl. Problém je, že když někdo prostě řekne

v takové situaci Ano, tak všichni kolem padnou úžasem a nikdo už si nevzpomene, že to vlastně znamená

takové nějaké nejasné Možná.

c) Pokud neveris (obcas) svym vlastnim smyslum, jak chces uverit smyslum cizim (tedy smyslum pani

Kateriny) pri popisu andela ?
- Při řízení auta např. také věřím svým smyslům a funguje to.

d) Nebo pokud nechces existenci andela uverit, proc se na nej ptas - aby jsi vsem dokazal, ze pani

Katerina zadneho andela nevidela a jediny spravny pohled na svet je ten Tvuj pohled ? Proc ?
- Chci odlišit od sebe to, co Kateřina skutečně vnímala od toho, co si o tom myslela. Myslet si o tom

můžeme různé věci, ale pochybuju, že vnímáme nějak výrazně odlišně. Kdybych byl v tu samou chvíli na tom

samém místě - viděl bych toho anděla taky nebo ne, co myslíte?

e) Tvoje debata s pani Katerinou je moc zajimava - neni ale trochu na urovni vecneho hledani zakladni

odpovedi na zivot vesmir a vubec ? Tedy bez mozneho konce ?
- Ani ne.

f) jak vlastne vis, ze vse co vidime neni jen odraz stinu na stene jeskyne a ze velka PRAVDA je uplne

jina nez jak ji my vsichni (i kdyz - nebo prave proto - kazdy jinak) vnimame ?
- Hodně toho naznačuje, že tomu tak s naším životem skutečně je, že je to jen jakýsi odraz na stěně.
Existují směry, které nerozlišují naší běžnou realitu od snění či zážitků v drogovém opojení (vzpomeňte

na slavného Chobota, jak přiotrávil durmanem účastníky meditace aby s nimi dosáhl astrálního cestování).

Otázkou ovšem zůstává, k čemu nám znalost tohoto pro běžný všední život užitečná, nechceme-li následovat příkladu Chobota. Kdyby se kolem mne hemžili andělé, kteří by mi pomáhali, bylo by to jistě fajn. Kdybych pochyboval o nějakém rozhodnutí a stačilo by roztáhnout kožešinu na trávník, abych se dozvěděl co dělat, bylo by to bezva. Mě to ale bohužel nefunguje - stejně jako jsem nikdy na Štědrý den neviděl zlaté prasátko, neexistuje Ježíšek a pod.