Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

Jsou to tři týdny co jsem po zákroku. Ve druhém měsíci jsem začala hrozně krvácet, v tomto stavu jsem jela ke svému gynekologovi, který mě prohlédl a měl tři alternativy - těhotenství s problémy, mimoděložní těhotenství, samovolný potrat. Udělalo se mi šíleně zle jen jsem uslyšela možnosti, říkala jsem si a ujišťovala se, že krvácení přestane a bude zase dobře.Do hodiny jsem musela na příjem do nemocnice.Proběhlo znovu vyšetření, odběr krve,hladina HCG se ještě ten večer zvyšovala, druhý den ráno prudce klesla. A mě to přes slzy všechno došlo hned při ranní prohlídce: embryo které bylo ještě večer na ultrazvuku patrné už v děloze nebylo... Nedalo se už nic dělat Během dopoledne jsem šla na sál, v celkové anestezii proběhla kyretáž. Kvůli problémům se srdcem jsem dostala antibiotika do žíly, což pokračovalo i další den, to jsem ale už poté byla propuštěna domů. A tam jsem procházela slzavým údolím a s mužem prožívala bolestivé dny. Všechno mi to docházelo, jak jsem byla v nemocnici na záchodě a vypadla se mě veliká sraženina... já ji jako blázen chtěla vyndat a vrátit zpátky do těla, pořád jsem si říkala - vždyť je to můj tvoreček, nemůžu ho tam nechat... Překonávám další bolavé dny, antibiotika jsem brala dalších 14 dní, kvůli nim se mi objevila kvasinková infekce "dole", takže léčim ji. Ale chtěla jsem hlavně napsat, že můj gynekolog byl naprosto ohromný, personálu v nemocnici jsem se bála, ale nemohu si stěžovat, sestry i lékař, který se mi jevil snad jako Pánbůh, všichni byli skvělý tým a já jsem to i díky nim všechno lépe zvládala. Vím, že to pro mě hodně znamenalo a jsem ráda, že jim mohu být vděčná. I díky nim mám velkou naději v lepší zítřky a doufám, že s dalším jarem už budu třeba opět v očekávání...a to už to jistě všechno dobře dopadne. NIKKY