Nebreč...POkud to není ani vidět, tak to nebude tak hrozné...Já jsem taky pomalu brečela, když jsem se dozvěděla, že náš syn má vrozenou vadu na močových cestách a musí na operaci, ale to jsem brečela,protože že jsem si nedovedla představit takové miminko na operaci a v nemocnici. A už je všechno dobrý...a říkám si, že můžu být ráda, že nemáme třeba nemocné srdce, nebo nějakou vrozenou vadu, která ohrožuje život.../kamoška má chlapce s roštěpem a taky to přečkaly.../. Hlavu vzhůru..Znáš ten citát - Plakala jsem, že nemám na nové boty, a pak jsem potkala člověka, co neměl nohy?....
Předchozí