Asi bych nepovažovala za vyhrocenou situaci dítěti něco odmítnout, nebo ho dejme tomu nechat někomu na hlídání, i když nechce, přestože i to podle mne může narušit jeho psychiku (na zátěžové situace reaguje každý různě a pro každého je zátěžová situace něco jiného), ale pokud jde o to, co si já osobně představím pod pojmem KRIZE, tak toho bych radši dítě ušetřila. My měli doma skutečnou KRIZI, která začala tím, že se dvouletý syn probudil v noci hlukem a viděl zmlácenýho tatínka, kterýmu z hlavy tekla krev a pak mu tatínek na čtvrt roku "zmizel" do Bohnic, plus další nepříjemnosti, a musím říct, že se to na něm podepsalo docela dost, ačkoli do té doby nebyl nijak přecitlivělý dítě, spíš naopak. A dodnes na něm vidím následky, i když je to už skoro rok. To, co je míněno v článku bych asi nenazvala KRIZÍ. Protože KRIZE dítě ke zdárnému vývoji nepotřebuje a dospělý ostatně taky ne... :o(
Předchozí