Všimněte si, že v první polovině, kde se mluví o obecných principech, se důsledně zniňují rodiče, teprve v druhé půlce s příklady se mluví o matce, protože to tak v tom příkladě bylo.
Tuhle knížku jsme si o víkendu přečetla a je velmi inspirativní (i když s lecčíms nesouhlasím, například s popsaným nočním utěšováním; na druhou stranu to zas upozorňuje, že dítě může lecky prožívat něco úplně jiného, než si myslíme). Slovo krize, které vám zní tak přehnaně, je zde podle mě použito záměrně, aby se zdůraznilo, že i leckteré pro nás banality prožívá hodně malé dítě (do roka) jako závažné události, které mění jeho pohled na svět.
Předchozí