Přidat názor k článku Jirka už s námi nebydlí

Naprosto souhlasím. Nevím, jak dlouho bych vydržela hlídat děti před agresivním sourozencem a myslím, že dilema, které musela paní Kateřina řešit, bych patrně řešila dřív, ale bylo by to stejně těžké. Přijmout dítě za vlastní znamená přijmout ho úplně a brát ho jako SVÉ. Chápu že rodina nejprve doufala, že se chování dítěte zlepší, po zjištění správné diagnózy a nepříznivé prognózy zase hledala všechny možné cesty, jak situaci řešit jinak než umístěním do ústavu (osobní asistent ap.). Paní Kateřino, radujte se z toho, co jste Jirkovi dokázali dát a soustřeďte se na spokojenost Vaší rodiny. Jirku úplně neztrácíte, vždyť ho vždy budete moci alespoň navštěvovat, psát mu, budete pro něj vždy velmi důležití.

Každé dítě jednou rodinu opustí, pro Vašeho Jiříka bohužel nastal čas dříve... Je to smutné, ale nedá se s tím nic dělat.