ahoj ester.
Vím jaké jsi to měla těžké, ale chci se podělit s vlastní zkušeností. Ve dvaceti se mi narodil syn, moc jsme se na mimčo těšili, ale po porodu jsem měla fakt hodně rozházenou psychiku. Manžel se sice snažil, ale bylo to velmi těžké- pořád jem se utápěla ve vlastních pocitech a depresích a analyzovala kde co. Na rozdíl od tebe jsem naštěstí neměla žádné zdravotní ani jiné vážné problémy. Po 3 měsících jsem se tak nějak dostala do normálu. Teď máme holčičku. Když jsem byla těhotná dělali jsme si s manželem legraci z toho poporodního období, ale čekali jsme to samé, co před osmi lety- moje depky, smutek, scény a slzy. Kupodivu se nic nekonalo. A to jsme měli daleko větší problémy než se synem- malá se narodila císařským řezem a 10 dní po porodu jsem byla hospitalizována na urologii, a to zrovna v době, kdy byl manžel v zahraničí. Ale prostě jsem v pohodě. Přeju ti, ať vám to s druhým prckem dopadne taky v pohodě. Jestli si můžu dovolit menší radu, asi bych s druhým nepospíchala. Až přijde vhodná doba sama to poznáš :-)
Předchozí