Přidat názor k článku První „hlídání“

Asi tak kolem 15. měsíce k nám začala chodit na několik odpolední v týdnu "teta na hlídání" a jsem moc spokojená. Nebudu rozebírat nějaké důvody proč ano a proč ne, spíš popíšu, jak jsem ji hledala. Najít hlídací tetu nebylo totiž vůbec lehké. Zpočátku jsem rozhodila různé inzeráty (i zde na rodině), zkusila jsem i někoho přes hlídací agenturu. Navázala jsem kontakt s různými lidmi, vyměnila jsem si pár e-mailů, ale už v této komunikaci jsem pozorovala určitou nespolehlivost, takže jsem je vlastně ani nepozvala. První „tetu“ jsem našla přes agenturu. Byla to mladá dívka, nebyla špatná, ale hrozně nespolehlivá. Ačkoliv jsem jí slíbila relativně pevnou pracovní dobu, která dobře zapadala do jejího školního rozvrhu, každou chvíli se omluvila, a to tak, že dopoledne poslala SMS, že odpoledne nepřijde. Přitom mě prosila, abych jí věřila, že má Filípka ráda a že ráda pracuje... Sorry. Já svoje klienty taky nemůžu ukecávat, že neodevzdám, protože mě jednou bolí žaludek, podruhé kýchám a potřetí mám „něco neodkladného“. Dala jsem inzerát do místních novin. Zareagovalo telefonicky asi 25 lidí. Někteří byli vysloveně nepříjemní, jiní měli málo času nebo chtěli hlídat u sebe doma se svými vlastními dětmi, další kategorie byli invalidní důchodkyně (šrouby v páteři a podobně) nebo poněkud vychytralé ženské, které si mě představovaly jak nějakou manželku bůhvíkoho, která neví co s penězma. Nakonec jsem se sešla se třemi kandidátkami, z čehož jedna byla nesympatická typická přísavka na zbohatlých manželkách, druhá byla evidentně psychicky nemocná a třetí jsem si vybrala (zřetelný vztah k dětem, znalosti dětské psychologie, praxe z jeslí...). Jsem s ní opravdu moc a moc spokojená a zdá se mi, že ona s námi taky. Ale jsem fakt ráda, že to mám za sebou. Bylo to hledání jehly v kupce sena.