První „hlídání“

Po prvních dnech těsné symbiózy, kdy se matka nemohla od dítěte odpoutat, začíná mít chuť znovu žít „normálním“ životem. Nemusí mít kvůli tomu pocit viny, protože jde o rovnováhu dítěte i o její vlastní. Postupně se budou oba učit, jak existovat odděleně, a dítě pochopí, že mu matka nepatří.

Jestliže nemáme nikoho z rodiny nebo blízké přátele, kteří by se mohli o dítě postarat, nabízí se ještě jedno řešení – hlídání dítěte (Kontakty lze najít na internetu, zadáme-li v hledači heslo „Hlídání dětí“).

Jak si vybrat vhodnou osobu k hlídání

Je lépe, zejména poprvé, svěřit dítě někomu, koho už znáte nebo koho vám někdo doporučil a jemuž plně důvěřujete. Třeba vám před porodem a těsně po něm pomáhala s úklidem studentka. V takovém případě se na ni obraťte, zná dítě a dítě zná ji; je to dobrý výchozí bod.

Pokud osobu, která má dítě hlídat ve vaší nepřítomnosti, neznáte, požádejte ji, aby přišla den předem, abyste se s ní seznámila a viděla, jak se k dítěti chová.

Nezáleží na tom, jestli si vyberete dívku, chlapce, člověka mladého, nebo staršího (u nás na rozdíl od jiných zemí nabízejí své služby k hlídání dětí většinou ženy. Proto je už dále označujeme jako „dívky nebo paní na hlídání“).

Důležitá není ani tak zkušenost s dětmi, ale spíš dobrosrdečnost a zdravý rozum. Podstatné je, abyste si našli důvěryhodnou osobu, kterou považujete za spolehlivou, která má ráda děti a laskavě s nimi jedná. Jestli odejdete z domu bez obav, závisí mnohem víc na povaze hlídající osoby než na jejích zkušenostech s dětmi.

Hlídání už máte – ale jak si všechno před odchodem zorganizujete?

Následující rady vám mohou posloužit jako záchytné body:

• Předem připravte všechno, co bude po dobu vaší nepřítomnosti zapotřebí: láhev s dudlíkem, mléko, vodu, pleny, krém atd. Dívka či paní na hlídání pak nemusí pátrat ve všech skříních po čistých dupačkách.
• Požádejte paní či dívku na hlídání, aby přišla čtvrt hodiny před vaším odchodem, abyste měla čas všechno jí v klidu vysvětlit. Vyhnete se překotnému odchodu.
• Laskavě ji přivítejte. Pokud dítě nezná, seznamte ji s ním a ukažte jí hlavní místnosti bytu (koupelnu, dětský pokoj, kuchyň, obývací pokoj …). Ukažte, kde je uloženo čisté dětské oblečení, pleny, sušené mléko.
• Řekněte, případně napište jí, na co je dítě zvyklé: léky, zacházení, koupání, krmení …
• Napište jí také telefonní čísla, na nichž jste dosažitelná, a také další důležitá čísla, například lékaře, sousedů, pohotovosti nebo blízkých příbuzných.
• Jděte opravdu tam, kam jste řekla, že půjdete. Na změnu svého programu ji upozorněte a vraťte se v hodinu, kterou jste stanovila.

Jestli toto všechno uděláte, můžete odejít bez obav.

Jak se vyhnout bolestnému loučení?

Řekněte dítěti, že odcházíte, a rozlučte se s ním. I když přesný smysl vašich slov nepochopí, váš tón ho uklidní. Pokud možno neodcházejte, když spí. Nejde-li to zařídit jinak, rozlučte se s ním s předstihem.

Kojenec vnímá citlivěji matčinu úzkost než to, že ho svěří na několik hodin někomu jinému; jakmile se tedy rozhodnete a všechno zorganizujete, odejděte zvesela a dobře se bavte.

Pokud všechno proběhlo dobře, obraťte se na stejnou ženu i příště. Zvykne si na dítě a dítě na ni.

Ukázka je z knihy První rok vašeho dítěte, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.