Ahoj. Jasně, jde o to, že na pět dnů v měsíci chodí Zuzka do školky. Od rána do asi 16h odpoledne.
Jinak článek to měl být spíš na povzbuzení. Taky si při svcýh dnou synech "plním sny". Upřímně - je to náročné. Když se postarám o kluky, trochu o domácnost, tak věnuju všechen volný čas práci, která mě velice baví. Někdy jsem z toho velmi unavená. Ale stojí to za to. Psychicky mě to nabíjí a zároveň mám jistotu, že až mi jednou formálně MD zkončí, toto mě v pohodě uživí. Takže nebudu se muset strasovat s hledáním práce, budu dělat něco, budu pracovat dál z domova, práci si užívat...
Ne každý samozřejmě může něco takového dělat. Pokud Vás baví práce letušky, tak bohužel, nezalítáte si. Nicméně ve většině případů se můžete víc vzdělávat, poznávat nové techniky a směry, pokud Vás baví něco tvořivého apod.
Ten článek má být hlavně o tom, že vždycky je čas a možnost něco podniknout. Na MD o to víc, protože je to čas, kdy Vás ten stereotip může ubíjet. A to není zdravé ani pro rodinu, ani pro Vás. Nemusí jít o každodenní činnost. Můžou to být i nárazovky. Ale dopřejte si trochu pravidelně něo příjemného. Uvidíte, že čas se někde najde. Jen chtějte a hledejte!
Přeji Vám hodně štěstí i úspěchů, ať už se rozhodnete pro cokoli. A pokud si užíváte při péči o děti, o domácnost... tak si užívejte dál. To je přece naprosto v pořádku. Každá máme jiné potřeby, sny i přání. A to je jen dobře:-)
Předchozí