Přidat názor k článku První „hlídání“

Já si myslím totéž a přidám ještě jednu takovou myšlenku. U nás dítě řvalo, jakmile se v bytě nějaká potenciální hlídací paní objevila. Bylo to vlastně docela zajímavý. Když přišel nějaký chlápek umýt okna, tak byl klid. Jakmile přišla potenciální „teta“, tak byl řev. Takže nějaké nenápadné mizení by byla úplná trapárna. Dobře nám ale fungovaly modelové situace, které dítě zná. Příklad: posadíme do kočáru, připoutáme, mluvíme o tom, že pojedeme ven. Dítě jezdí s babičkama ven a ví, že se vždy vrátí a máma na něj doma vždycky čeká. Jakmile seděl v kočáru, byl najednou v naprosté pohodě, ať jel s kýmkoli. Myslím, že dítě má největší strach z toho, že neví, co bude.

Z.