Přidat názor k článku V naději 5 - Co nás ještě čeká?

Ahoj Henri,
přesně jak by jsi mluvila o mě...Ve 32. týdnu mi bylo řečeno - čípek měkký, otevíráte se, šetřete se, dostala jsem prášky a vrátila se zpět ke své dvouleté dračici. No s prací doma to bylo stejně - ještě tohle zvládnu a tohle uklidím, akorát jsem přestala vytírat, luxovat a zdvihat malou do vany, drahá polovice se nepřerve domácími pracemi- vždyt to vydrží.Ven s ní chodil, když to vyšlo, ale já se chodila ráda aspon na chvilku projít. Taky jsem se furt pozorovala, jestli se mi něco neděje a vypracovala jsem se - přitáhla jsem si ke gauči stoleček, kde malá modelovala kreslila a skládala a dělala jsem s ní s nohama nahoře. Mamce jsem dala vyprat a vyžehlit věci na mimi, v panice jsem si půjčila extra malé oblečky. A odpočítávala jsem týdny až do 38. abych mohla jít rodit do Mýta , kde dřív neberou.Pak jsem začla zase chodit po návštěvách a do mateřského centra. Ve 40. tt jsem shrabala zahradu, vygruntovala byt, a s manželem jsem přeskládala dřevo do krbu. Furt nic. Pak jsme skončili u všech "zaručených metod" na porod. Nic.I když doktorka říkala jak dlouho, že TO bude. Nakonec v porodnici zkonstatovali, že je to "nachystaný" a vyvolali mi to prostinem- ( kvůli mému předchozímu císaři s preeklampsií) no a pak to šlo tak rychle, že mi ani tu vanu nenachystali ani tatínek to nestih.
No a pro názornost můžeš pro malou koupit knížku "krteček a maminka" kde si můžete na zajíčkách ukázat, jak se narodí miminko.Naší se to moc líbilo.
Naše malého moc miluje, nechce ho nikomu půjčit - ani babičce a nechce ho nikomu ukazovat - asi aby nám ho nevykoukali. Ale jinak ješte nezná míru, opravdu musím dávat pozor, dost ho tahá za ruce i nohy a hračky mu ukazuje tak ,že ho občas majzne.
Mějte se
Hanka