Nemám tak optimistický názor-doma jsem šest let,čím dál méně umím komunikovat-selhává pamět,chybí slova..bydlíme s manž rodiči,ale jsou starší,a nikdy nijak vydatně nebyli zvyklí hlídat,manžel pracuje 7 dní v týdnu..jsem jak hadr na holi,nikdo mě neocení,a když jsem projevila chuť jít na kurz pro rodiče na MD,tak jsem jen zjistila jak se to stejně nenaučím..
Nejsou moje slova idylka? Myslím,že většina doma tohle z Vás má-ale bojí se to vyslovit..
Jak se realizuju? Jezdím nakupovat na hypernakupy,nebo s oběma dětmi k lékaři..Jaké jsou moje koníčky-kolem dětí..řídím auto,když potřebuju něco vyřizovat,anebo lítám pěšky,když to není daleko..
Já vím,každý má starosti hodně,dnes a denně to slyším kolem sebe,ale už nemám sílu se vciťovat do jiných,když nevidím,že by se někdo vůbec zabýval vcítěním do mé maličkosti..
Až mi budete spílat-vzpomeňte si na to-že spílání mám ve své blízkosti docela hodně..
Prostě nedokonalá uklízečka,ošetřovatelka dětí,uhoněná mamina..
Iv.
Předchozí