Přidat názor k článku V naději 5 - Co nás ještě čeká?

Milá Henri,
Musím dát za pravdu Hance i Zuzavě, mám taktéž tuto nepříliš příjemnou zkušenost... Ač rozdíl mezi našimi robátky-děvčátky je skoro o rok větší než u vás (jsou bez 2měs. 3roky od sebe), bylo to u nás dosti podobné... Při Mišce (první) mi začlo předčasné otevírání již ve 26.tt – to jsem se ale fakt nešetřila a ještě to bylo v kombinaci s mykózou a podchlazením cestou z bazénu. Člověk je někdy fakt blbej!
Podruhé – vše v pohodě, tak co bych se omezovala v rozletu? Bydlíme sice na kopci kilák prudce vzhůru nad autobusem, ale proč kvůli tomu rušit návštěvy, autoškolu, plavání a Sokol s Miškou? Jo, jednou mi bylo trošku špatně, a pak 30.tt - jdu do poradny a bác ho: přesně jak píšeš – „Hm, hm, vůbec se mi to nelíbí, to je CS aspoň 4, není to ještě na zavření do nemocnice, ale musíte se začít šetřit – tohle je riziko...“ Takže magnésium s B6 a pokus o ležení... No, moc to nešlo, nicméně když už to vyšlo, snažila jsem se to „užít si to bez výčitek svědomí“, a to zpočátku bezúspěšně, ale pak už docela jo :o) - nakonec jsem povolala postupně i obě babičky 100km vzdálené... Skutečně s malým živým skřítkem se ležet s nohama nahoře moc nedá... Taky jsem porodila nakonec skoro v termínu (pár dní před), mimi mělo 3,03kg; ale kdo mohl předem vědět, jak to dopadne??? Ta trocha „lenosti“ a „sobectví“ za donošené zdravé miminko fakt stojí – a jak píše Zuzava: UŽIJ SI TO, UŽ SE TO NIKDY NEBUDE OPAKOVAT!
Držím moc palce, a přeju vám vše dobré!!
Ester
P.S.- Miška malou zbožňuje, i když zpočátku též naprosto neodhadovala své mazlící výpady :-)