děkuji za tvůj názor,
trvalo mi tři roky, než jsem se odvážila svůj příběh zveřejnit. Jelikož jsem rodila v lednu 2003, to byl rok kdy se hovořilo o zákazu pro porodní asistenkty, poskytovat své služby jinde než v lékařských zařízeních, nemohla jsem se tehdy obrátit na žádnou porodní asistentku, tedy mohla ale nechtěla jsem žádnou nijak kompromitovat. Později se opět ukázalo, že v zákoně je skulinka, takže porodní asistentky vesele rodí děti doma i nadále (letos v srpnu porodila doma i moje švagrová s porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou).
Měla jsem ale veliké štěstí ve svém partnerovi. Pracuje u hasičs.záchranného sboru - jezdí k autonehodám a má zkoušky z předlékařské péče. Jelikož má díky svému zaměstnání kontakty i na záchranku (kde se s lékařem i radil o možných krizových situacích), věděl, že u nás budou v případě nutnosti během několika málo minut. Měl k dispozici i oxitocin (pro případ velkého krvácení) a kyslík (pro miminko v případě potíží s dýcháním) nic z toho jsme nepoužili. Nevím kde se ve mně vzala ta odvaha a vnitřní síla, ale jsem moc ráda, že jsem to mohla prožít.
Na rozdíl odemne máš štěstí v tom, že si umíš prosadit svůj názor, já když uvidím lékaře, okamžitě vše odkývnu a podřídím se.
Předchozí