Přidat názor k článku Jak jsem rodila ve Třebsku

Štěpánko, děkuji ti za hezký článek. Určitě jsi počítala s tím, že se kolem něj zas rozpoutá nekonečná diskuse směřující do nikam... A že tě budou osočovat z hazardu a nezodpovědnosti... A přesto jsi ho napsala, a to je skvělé :-)

S myšlenkou rodit potřetí doma taky koketuju, třeba by se mi taky konečně narodila holčička :-) Ale asi se k tomu neodhodlám - nebojím se vůbec porodu jako takového, ale spíš reakce okolí - necítím se dost silná, abych se krátce po porodu s každým hádala a vysvětlovala...

Navíc s porodnicemi nemám nijak hrozné zkušenosti (však jsem taky pořádně vybírala, Vrchlabí a Hořovice). Taky si říkám, že dokud my rodičky nenaučíme porodnice, jaký přístup potřebujeme, tak se nic nezmění. Je fakt, že porod v porodnici je z hlediska mých představ (obzvlášť když vezmu ten v Hořovicích) vždycky kompromis mezi tím, co si představuju, a tím, co si dokážu uhájit. Zrovna v Hořovicích bylo pro přijímací doktorku dost těžké pochopit, že nechci nástřih a klidně jí to podepíšu, děsila mě roztržením až bůhví kam (zpětně jsem se dočetla v knížce od Henci Goer, že k tomu roztržení bůhví kam dojde spíš v souvislosti s nástřihem a vůbec že neexistují žádná fakta, která by podporovala myšlenku, že nástřih je k něčemu), další diskuse byla o oxytocinu na porod placenty...

Takže chápu, že pro někoho je přijatelnější porod zcela podle jeho představ a s nepochopením okolí se posléze vyrovnat.