Přidat názor k článku Beton nad zlato

Taky jsem si takhle vždycky s radostí zchladila žáhu :-)) Mám postřeh: Zásadně nepouští sednout páni s bříškem (asi kolem 50), ženské přes 50 - namalovaná tvář a oblečení předstírající 20. U mládeže je to podle mě trošku jinak - sice sedí, nepřetrhnou se, ale když jsem chvíli postávala s břichem nad nima, tak mě pustili sednou skoro vždycky. A "radilky" mám vůbec nejradši - je fakt, že naši chlapečci když někam jedou společně nepatří vždy mezi nejtišší, ale postupným umravňováním se nám alespoň podařilo dosáhnout toho, že si alespoň v MHD nevyráží zuby sobě navzájem:-)) Včera jsme společně jeli v tramvaji a kluci si dovolili mě podržet místo v tramvaji - nesla jsem tašky, měla plné ruce (ostatně oni si taky nesli svoje balíky) - a co jsme museli my a celá tramvaj vyslechnout o "drzej fraccích, který jsou nevychovaný, zacláněj a nepustěj starý lidi sednout" - když jsem se podívala na tu "dámu", z jejíž úst se to linulo, zjistila jsem, že je to velmi dobře oblečená, namalovaná a upravená žena kolem 40 - asi podnikatelka. Nevycházela jsem z údivu - pustila jsem jí tedy sednout a klátila se s klukama nad ní (a opravda jsme se klátili, protože při mé výšce 160 cm mě ani nic jiného nezbývá). Ale docela jí to dal za nás jeden mladík - když vystupoval, naklonil se nad ní a docela dost hlasitě řekl:"Madam, lidem nic zlýho nepřeju, ale vám opravdu přeju - až budete hodně stará, abyste si na tu svou rozsezelou prdel neměla kam sednout a musela se mlátit holí s ostatníma důchodcema o místo pro invalidy".
Tramvaj se začala smát na celý kolo, škoda, že jsme vystupovali na příští stanici - mohlo tam ještě být veselo :-))