Přidat názor k článku Beton nad zlato

Jsem zrovna v ráži a kdybych nekojila svou 3-měsíční dcerku, asi bych si dala frťana. Asi by Ti architekti měli vážně pracovat v tandemu muž-žena a to podotýkám žena matka! Dnes ráno jsem přišla do naší kočárkovny. No, kočárkovny. Je to úzká místnůstka o rozměrech přibližně 2,5 x 1,5 metru, přičemž dveře jsou na té užší straně. To znamená, že kočárky se vejdou maximálně 2 vedle sebe ve 3 řadách.Jak bývá v novostavbách zvykem, se tu dětí docela urodilo (a ještě urodí), takže kočárkovna bývá plná. Pravda, jedni sousedé mají v "kočárkárně" kočáry 2, zatímco jiní, jejichž řady jsem dnes rozšířila, dávají si svá vozítka do sklepa(no sklepa - 2mx80 cm, o tom ale psát nechci).
Již jsem si zvykla na to, že při vstupu do kočárkovny jsem nejprve musela vyvézt minimálně 1, ale někdy i 3 kočáry, abych se dostala k tomu našemu. Dále jsem musela ze svého kočáru "vyklidit" cizí pytel, fusak, deku, teď v létě jen síťku (jedna rodina si z ostatních kočárů dělá odkládací plochu, my ostatní si věci poctivě necháváme ve vlastních kočárech, nebo vláčíme do bytů). Dovedete si představit takovouto manipulaci s miminkem na ruce? Dále uložit již netrpělivé a většinou řvoucí mimi do jeho kočáru, vyjet i s ním a posléze navozit ostatní kočáry zpět. To, že si mnozí dělají z tohoto naprosto nevyhovujícího prostoru i skladiště minerálek a rozbitých a nepotřebných hraček, už pominu. Ovšem nepominu, že včera náš kočár ještě fungoval tak, jak měl : jezdil rovně, šla mu přehodit rukojeť a vypadal relativně dobře, přestože je starý 4 roky a není to žádný hypermodrení model. Dnes ráno jsem chtěla vyrazit na projížďku. A ouha. Rujojeť držela na jedné straně jako přibitá a přehodit nešla. Inu, říkám si v duchu, co můžu chtít, má své za sebou... Vyjela jsem a zase ouha. Kočár mě neustále táhl k jedné straně. Co je? Říkám si. Začala jsem kočárek zkoumat a zjistila, že všechny plastové součástky na jedné straně jsou odřené a všechny tyčky ohnuté k jedné straně. Zkrátka někomu (kdo nebyl ochoten náš kočár vyvézt) nejspíš náš kočár překážel natolik, že ho vzteky narazil na stěnu a ještě nejspíš trochu přimáčkl. Bylo mi do breku a vzteky jsem neviděla.
Naštěstí jsme nedávno dostali podobný, taky 3 roky starý kočárek Hauck, a tak
jsem náš "starý" kočár složila, zasunula co nejdále do "sklepa" a zaparkovala "Haucka" též do sklepa . Naštěstí. Protože mít poslední model, nezaparkovala bych, jelikož by díky širokým kolům neprojel jeho úzkými dveřmi. Jsem naprosto znechucená a opět jsem přišla o kousek svých iluzí o lidech kolem nás.