Přidat názor k článku Jak jsem rodila ve Třebsku

Tvůj příspěvek mě docela překvapil, ale jsem ráda, že tu otevřeně píšeš o svém strachu z bolesti při porodu. Myslím, že trochu se bojí každá rodička, jak to zvládne, co si o ni budou myslet lidi okolo a vůbec. Já jsem Barunku rodila asi 11 h a jak jen to šlo, odmítala jsem chemické zásahy. Nebylo to ovšem proto, že bych byla největší hrdinka, ale proto, že jsem se na to předem připravila. Odchodila jsem předporodní kurz v Brně u Jarmily KOvaříkové (10 setkání po 3h), kde jsme probraly všechno. Průběh porodu, čeho se bojíme, zda je něco trapas, jak se chovat k personálu, kdy na něj asi dát atd. K tomu jsem četla hodně o vlivu porodu na děti i matku. To všechno mě přesvědčilo, že porod není nebo nemusí být jenom utrpení. Je to brána do nové fáze života. Ty sama o sobě mnoho zjistíš, co vydržíš, co už ne. Pro mě bylo důležité vědět, že jsem to dokázala. Pomáhal mi manžel a v konečné fázi i 3 asistentky a když slábly kontrakce tak i Oxytocin. Tak jsem to ale nechtěla! Nakonec jsem byla i tak ráda, že mám ten zážitek, že to šlo rodit skoro normálně.A navíc jsem byla u vytržení z našeho miminka, takže všechna bolest a šití a vůbec bylo hned zapomenuto. A ještě tu chci pochválit personál v Brně na Obilňáku. I když jsem jim tam donesl porodní plán, ze kterého asi bylo jasné, že nic než přirozený porod nechci a možná jsem dost trhlá, nehnuly ani brvou a jednaly velmi nápomocně.
Asi záleží na prahu bolesti, který každý má a na tom, jak bolest prožívá. Určitě se na tom dá trochu pracovat a myslím, že společný zážitek porodu stojí za to. Chce to ztratit všechny zábrany a nechat to ze sebe vyjít (myslím bolest). Pomůže ti to v určitém směru dozrát.
Zdraví Katka