Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

Mám taky stejnou zkušenost, minulý rok jsem musela jít na potrat v 5. měsíci z genet. důvodů.Byla to tak děsivá zkušenost, že jsem se obávala, jestli to přežiju se zdravým rozumem... Musela jsem to přežít, už kvůli mému 4letému Filípkovi, i když mě to furt děsí ve snech.. Mám stejný pocit z našeho zdravotnictví, že se absolutně nehledí na to, jak se může někdo v takovéto situaci cítit... Rodila jsem v Praze U Apolináře, zákrok začal doktor CALDA, naše věhlasná kapacita v porodnictví, který se ovšem choval také jako hulvát bez srdce. Když jsem čekala v čekárně, až mi přijde dát vyvolávací injekci do břicha, rozverně se zeptal:"Těšíte se?" Myslela jsem, že mu jednu vrazím, docent nedocent. Všichni doktoři (kromě hodné p. doktorky z gyn. odd.) se chovali zcela nezúčastněně, neměla jsem žádné soukromí, vše se odehrávalo na sále, kde rodily další asi 3 maminky, a dokonce chybou nějaké sestry jsem omylem zahlédla moje mrtvé miminko.... Naše zdravotnictví není absolutně připravené na potraty, a přitom by stačilo tak málo: více přemýšlet o tom, jak se pacientka cítí, vždyť psychika je v těchto případech mnohem důležitější!!!!!!!!!