Přidat názor k článku VyVolení a děti z MŠ

Hm, jenže dějepis je někdy od pátý třídy (za mého dětství byl). V prvouce ve druhý třídě si říkají spíše o současných věcech, třeba o nemocnici (zítra tam půjdou na drobnou exkurzi), o požárnících (tam byli myslím v září) a podobně. Na Palacha by se můj syn v životě nezeptal, ani na jiné souvislosti či detaily, z čehož jasně vyplývá, že ho to nezajímá a že jakékoliv výklady o tom by byly poněkud násilné. Lítat po památnících nemáme čas, aby z toho nějaké zamyšlení samo vyplynulo, takže obecně jaksi o historických souvislostech (čehokoliv) se u nás, bohužel, moc nehovoří. Máme doma spoustu různých encyklopedií a knížek, celkem vzato jsem byla psychicky připravená na to, že si budeme povídat - naprosto upřímně - o čemkoliv, a že třeba půjdeme do knihovny, podíváme se na dokument, necháme si vyprávět našimi předky... A nic, syna to prostě nezajímá.
Samozřejmě trochu stranou nechám svůj poněkud levicovější názor než máš Ty - protože mnou sice otřáslo, co všechno se sice třeba v padesátých letech dělo, ale na druhou stranu si jsem až příliš vědoma, že kdyby tady toho režimu nebylo, tak bych se pravděpodobně ani nenarodila (protože by se moji rodiče neměli možnost seznámit), a spoustu dalších věcí (např. moje babička by se nedožila osmdesátky, protože by byla převelice chudá a nemohla by se třicet let léčit na ischemickou chorobu srdeční (nebyly by peníze na léky), můj táta by se nedožil ani tý padesátky, protože by místo projektanta musel dělat pekaře a nejspíš by ho to zabilo (i tak mu život ukrátil infarkt), moje máti by byla v životě nejspíš velmi nešťastná, protože by její rodiče nikdy nenašetřili na školu, kterou jí komunisti dokázali zaplatit... A já, kdybych nakonec spatřila světlo světa, tak bych tady nedatlila do počítače, protože bych s bídou vychodila prvních pár tříd ZŠ, a na počítač bych neměla ani náhodou. --- Ve srovnání s tím se mi možnost jezdit do zahraničí zdá naprosto nepodstatná.
P.S. - komunisty nevolím a do pionýra dítě nedávám:-)
M.