Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Epizoda z denního baru

Mám dost podobné pocity jako Ty. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že za tím jak pořád chci aby všichni okolo mne byli v pohodě, nic jim nechybělo a když něco není OK cítím se za to odpovědná i když jde o blbost, stojí můj vztah s matkou. K ní se přidal naštěstí jen dočasný nevlastní otec a na sebevědomí na bodu mrazu bylo zaděláno.
Žebříček matčiných hlášek vede asi ta kdy mi v alkoholovém opojení vmetla v mých 16-ti letech do tváře že jsem jí zkurvila život tím že jsem se narodila. ( Omlouvám se za ten výraz ) Nevím kde se to ve mně vzalo, ale tenkrát poprvé jsem si dovolila ozvat se a řekla jsem jí že si ho snad zk.... sama.
Teď je mi 30, nemám žádnou potřebu se s ní vídat, v podstatě je to pro mně cizí ženská, ke které mám vztah asi jako k prodavačce v obchodě nebo úřednici za přepážkou - občas je musím vidět ale o citech nemůže být ani řeč.
Zato jsem pro změnu, jak jinak, terčem výčitek co že se to stalo, proč že se k ní tak chovám, ona že pro mne udělala na světě nejvíc ... vstávala ke mně když jsem byla nemocná a v šesti letech mi zaplatila kurs plavání. Ne, to jsem se nezbláznila - to je jen její kafemlejnková melodie kterou mi pokaždý dokazuje že ta špatná jsem já.

Omlouvám se že jsem se tak rozpsala, ale asi už to muselo ven :-)