Mirko, i naše verča má svoje strašáky, kterých se bojí.
Ale zase jsem si všimla, že mnohem menší strach v ní vzbudí to, když jí o něčem povím já, než když se na to podívá v televizi nebo si to přečte. Je to asi i logický - jde o dialog a já pořád přizpůsobuju to, co říkám, jejím reakcím. Volím slova tak, aby pochopila základy, ale nechodím třeba do drastických detailů.
Věř mi, že bylo pro mě hrozně těžký vysvětlit jí poprvé něco o tom, že tam byla válka, a kdo a proč na koho střílel. Ale nezbylo mi nic jinýho, musela jsem najít způsob, jak jí vysvětlit, co se tam stalo. Prostě vím, že když najdu dostatečnou míru zjednodušení, tak jí dokážu vysvětlit ledacos. A noční můry z toho mít nebude, protože prostě nebudu o nic drastičtější ve svém líčení než průměrná kreslená disneyovka.
Předchozí