Přidat názor k článku Divadlo jako metoda výuky agličtiny

Ivo,
já se přiznám, že souhlasím se Zuzkou a Matějčkem...Sama jsem studovala FFUK, translatologii, používám běžně češtunu, němčinu, španělštinu, dobře se domluvím anglicky ,rusky...Můj manžel je Němec, můj starší syn používá oba jazyky, ten mladší bude samozřejmě taky, protože otec češtinu doma nepoužívá...To je ten případ, kdy se děti automaticky naučí cizí jazyk, aniž by se to za učení považovalo, motivace je obrovská, jinak by se totiž se svým otcem a příbuznými nedomluvili...David ještě chodí na angličtinu, ale je to spíš z toho dvodu, že ji zkrátka ve školce a ve škole měli a mají, tak proč to nevyužít..Ovšem neslibuju si od toho nic...
Mám kolem sebe spoustu známých, jejichž děti navštěvovaly anglické školky, měly hodiny francouzštiny, italštiny, dokonce pobývaly několik let v cizojazyčném prostředí...Ano, tyto děti mají nesporně výhodu oproti svým vrstevníkům, cizím jazykem nedotčených..
Jenže, v okamžiku, kdy je dětem těch 8, 9 let, začnou se aktivně učit cizí jazyk, rozdíly se začnou vyrovnávat, začne hrát mnohem větší roli nadání, píle, možnosti...Po několika letech se často stává, že dítě, které mnohdy do svých 8 let netušilo, že nějaká angličtina, němčina, existuje, je jazykově mnohem lépe vybavené, než dítě, které chodilo do jazykových školek, jehož rodiče vynakládali velké úsilí-a finanční prostředky- na osvojení si jazykových znalostí už v nejútlejším věku....
Pokud není rodina vícejazyčná, nemá podle mého názoru velký smysl cpát peníze do jazykového vybavení malých dětí....Samozřejmě, pokud to ty děti baví a peněz je dost, proč ne..Raději bych ale ty peníze šetřila a pak třeba poslala dvanáctileté dítě na nějaký výměnný jazykový pobyt, tam už to svůj účel plní výborně...