Přidat názor k článku Nesezdaní partneři a jejich děti

Inko, já ctím rodinu a do dneška mě trápí, že se mi moje první rozpadla. Těch nocí, co jsem probrečela, že já a děti nejni komplet rodina atd.Bohužel jsem zažila 12ti leté manželství s cholerikem, prudičem, nevěrníkem a v opilosti i násilníkem, dětí si nikdy nevšímal, nevěnoval se jim, já nebyla 12let na večeři,v kině atd. Odešla jsem já a jen díky zdravému vývoji dětí(dcera chodila za školu, syn koktal.....). Dnes, po cca 4 letech, super. Děti se srovnaly a máme perfektní vztah, i s pubertální dcerou. Otec dětí, bydlící cca 200m od nás, je vídá 2-3x do roka. Prostě pohoda,klídek až na ty alimenty. Bohužel to nechalo velké jizvy a to takové, že se strašně bojim vzít dalšího chlapa. Byť spolu máme miminko a 3 roky spolu bydlíme, bojim se. A určitě to není z vypočítavosti, aby jsme měli vyšší dávky. Nemáme nárok vůbec na žádné, ba naopak, jak jsem psala výše o spoustu peněz přicházíme tím, že nejsme manželé.

Sylvie, s podáním exekuce máš pravdu, ale zatím co jsem našla, se tam platí nějaká vysoké procento z vymáhané částky. Nevím, zda je to i u alimentů. Každopádně BM mi po upozornění na podání exekuce začal vyhrožovat rozbitím aut atd.(služebního a mého) a již po mém odchodu to dělal přítelovi služebnímu celkem pravidelně (utržená zrcádka, propíchané pneumatiky, objeté auto klíčem...). Tak nevim, přitom na děti platí málo, obě jsou nemocné (těžcí alergici, kluk náběh na astma), vše financuju sama,platím dětem i školné na ZUŠ, bojim se mu o cokoliv říct. Na druhou stranu máme od něj klid, děti si nebere. A těch probléémů co dělal..... Promiň, nechtěla jsem se takhle rozepsat:-(