Nesezdaní partneři a jejich děti

Český právní řád nečiní žádných rozdílů mezi dětmi narozenými v manželství a dětmi zrozenými z nesezdaného soužití či jiného vztahu, a to jak v osobní sféře, tak v majetkové oblasti.

Děti mají stejné právo na rodičovskou výchovu a péči, mají rovné nároky na výživné,na dědické podíly apod. Alespoň z pohledu platné legislativy není tudíž na místě obávat se jakékoli druhořadosti postavení těchto dětí. Nicméně je vždy vhodné, aby se partneři ještě před narozením dítěte dohodli na podstatných otázkách týkajících se jeho výchovy a péče.

Určení rodičovství

O rodičovství matky nebývá v praxi pochyb. Podle zákona o rodině je matkou dítěte žena, která je porodila - takto se také zapíše do matriky. Pokud se dítě nenarodí z manželství a za otce se tedy nepovažuje manžel matky, je třeba určit otcovství. Pro partnery, kteří nejsou ve sporu, je nejjednodušší a rovněž i jistě nejdůstojnější určení otcovství souhlasným prohlášením. Tímto způsobem lze založit otcovství k už počatému dítěti ještě před jeho narozením. Rodiče, lhostejno zda jednotlivě či společně, mohou na kterémkoli matričním úřadě nebo okresním soudě učinit prohlášení, že určitý konkrétní muž je otcem dítěte. Účinky tohoto prohlášení nastanou narozením živého dítěte. V případě už narozeného dítěte lze prohlášení provést na matričním úřadě, kde dítě bylo zapsáno do knihy narození, nebo na kterémkoli okresním soudě. Ústní, srozumitelné a naprosto konkrétní prohlášení lze učinit kdykoli za života dítěte.

Zákon neumožňuje žádnému z rodičů prohlášení odvolat, například pokud se partneři rozejdou ve zlém. Obecně se tak předem nezpochybňuje postavení dítěte vůči otci. Pokud by následně vyšly najevo skutečnosti ukazující, že takto určený muž objektivně nemůže být otcem dítěte, připadá v úvahu jen popření otcovství soudní cestou. Navrhovatel musí dokázat oprávněnost žaloby (partneři spolu prokazatelně sexuálně nežili, neplodnost muže apod.).

Žalobu je možné podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy bylo otcovství určeno, respektive do šesti měsíců od narození dítěte, bylo-li prohlášení učiněno k dosud nenarozenému dítěti. Po uplynutí této lhůty může návrh na popření otcovství podat jen nejvyšší státní zástupce, a to ve výjimečných případech kdy to vyžaduje zájem dítěte

Práva a povinnosti druha a družky jako rodičů

Matka i otec mají k dítěti rovná práva, oba jsou nositeli rodičovské zodpovědnosti. Není podstatné, zda jsou rodiče manželé či nikoliv, ani to, zda spolu žijí. Rozhoduje skutečnost, že jsou jako rodiče zapsáni v matrice. Rodičovskou zodpovědností rozumíme souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě. Zahrnuje kromě jiného péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, správu jeho majetku a zastupování dítěte ve věcech, ve kterých nemá samo způsobilost jednat. Rodičovská zodpovědnost nenáleží jen rodiči, který sám nemá plnou způsobilost k právním úkonům.

Do výkonu a rozsahu rodičovské zodpovědnosti je oprávněn v odůvodněných případech zasáhnout soud, může ji pozastavit, omezit a konečně rodiče práv k dítěti i zbavit. Nezbaví ho ovšem vyživovací povinnosti, ta trvá, třebaže rodič nesmí z rozhodnutí soudu dítě vychovávat ani se s ním stýkat. Snad prvním rozhodnutím, které rodiče o dítěti učiní, je určení jeho jména a příjmení. Pokud u dítěte narozeného mimo manželství nebylo určeno otcovství, ponese příjmení matky, které měla v době jeho narození. Jakmile má dítě právně i otce, musejí se rodiče dohodnout a oznámit příjmení matričnímu úřadu. Nejjednodušší je, když se při souhlasném určení otcovství před matričním úřadem nebo soudem zároveň zapíše i příjmení dítěte, na kterém se rodiče dohodli.

Ve volbě jména mají rodiče značnou volnost. Dítěti lze po posledních novelách zákona o matrikách, jménu a příjmení zapsat dvě křestní jména. Ta kromě jiného nesmějí být zkomolená, domácká a zdrobnělá. Opět platí, že se rodiče na jméně musejí dohodnout a souhlasné prohlášení předložit matričnímu úřadu. Pokud se dítě narodí ve zdravotnickém zařízení či za přítomnosti lékaře, postačí, že rodiče spolupodepíší oznámení o narození dítěte obsahující jeho jméno, což je předpokladem pro zápis do matriky. Jakmile rodiče nejsou schopni dospět k dohodě, určí jméno a příjmení dítěte soud.

Oba rodiče mají ke svému dítěti vyživovací povinnost. Opět zde platí obecná pravidla. Pokud spolu žijí ve společné domácnosti, jistě jsou dohodnuti na pravidlech hospodaření. Oba mají povinnost přispívat na výživu svých dětí podle jejich odůvodněných potřeb a svých možností, schopností a majetkových poměrů. Plněním vyživovací povinnosti se rozumí nejen finanční příspěvky, nýbrž i poskytování bydlení a jiných naturálních požitků. Současně se zohledňuje i to, v jaké míře který z rodičů o dítě převážně osobně pečuje.

Pomoc státu

Nesezdaní partneři pečující o nezletilé dítě se z hlediska státní sociální pomoci považují za rodinu. Postačí, aby druh a družka spolu žili ve společné domácnosti alespoň tři měsíce. Jejich příjmy se pak společně posuzují (sčítají) jako rozhodné pro vznik nároku na výši příspěvků státní sociální podpory i dávek v rámci sociální pomoci. Na druhé straně se společným posuzováním druha, družky a jejich dítěte, tedy uznáním, že tvoří rodinu, zvyšuje částka životního minima, která je určující pro poskytování všech forem státní finanční i věcné pomoci. Rodině může vzniknout nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek i příspěvek na bydlení. Bez ohledu na příjem má matka nárok na porodné a rodičovský příspěvek.

Na rodičovskou dovolenou může nastoupit i otec-druh, rovněž bude zabezpečen rodičovským příspěvkem. Nutno upozornit, že matce-družce vzniká nárok na mateřskou dovolenou pouze v délce 28 týdnů stejně jako provdané ženě. Prodloužená výměra v délce 37 týdnů náleží jen skutečně osamělé mamince, to znamená rozvedené, ovdovělé a neprovdané ženě, která nežije ani s druhem.

Rozchod partnerů a jejich vztahy k nezletilému dítěti

Pokud spolu rodiče dítěte žijí v bezproblémovém svazku, dokážou se jistě dohodnout i na výchově dítěte a oba k němu plní vyživovací povinnost. V takovém případě není třeba soudním rozhodnutím upravovat poměry dítěte, třebaže jeho rodiče nejsou manželé. Nastanou-li mezi rodiči rozpory v podstatných věcech (například poskytování zdravotní péče, rozhodování o místě pobytu dítěte, jeho vzdělávání), rozhodne ve věci soud. Poměry dítěte, respektive práva a povinnosti rodičů k dítěti, je pak žádoucí upravit vždy, když se partneři rozejdou a nežijí spolu. Oběma rodičům i po rozchodu zůstává zachována rodičovská zodpovědnost, mají právo dítě vychovávat, zastupovat je, spravovat jeho majetek, stýkat se s ním a samozřejmě je musejí i nadále vyživovat.

Zákon o rodině v minulosti soudu přímo ukládal povinnost zasáhnout a rozhodovat o dítěti vždy, kdy spolu sezdaní i nesezdaní rodiče z jakéhokoli důvodu nežili. Stávající znění zákona upřednostňuje dohodu rodičů. Při absenci takové dohody soudu svěřuje možnost i bez návrhu (tj. z vlastního podnětu) rozhodovat o tom, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Je jistě v zájmu matky, otce a především dítěte, aby dokázali najít společnou řeč v tom, kdo bude o nezletilé dítě v budoucnu převážně pečovat, jakým příspěvkem se oba budou podílet na výživném dítěte a o možnosti jeho stýkání s tím z rodičů, se kterým nebude nadále trvale žít.

Dohodnout se mohou i na tom, že o dítě budou i po rozchodu pečovat společně či se budou o jeho výchovu pravidelně střídat. To obojí za předpokladu, že k tomu mají vytvořeny všechny podmínky, že je tato forma výchovy v zájmu dítěte a že budou zajištěny všechny jeho potřeby.

Dohoda rodičů pak podléhá schválení soudu v tzv. opatrovnickém řízení. Na návrh jednoho z rodičů nebo z vlastního podnětu soud jedná a rozhoduje o výchově a výživě dítěte tehdy, pokud se rodiče nesnažili nebo nedokázali dohodnout o svých právech a povinnostech k nezletilému dítěti. Rozsudkem obvykle svěří dítě do péče jednomu z rodičů (společnou či střídavou péči v zásadě předem vylučuje neschopnost rodičů se najít shodu), druhému pak stanoví výživné. O styku rodičů s dítětem obligatorně rozhodovat nemusí, avšak i to je žádoucí, pokud rodiče nemají stejný názor ani v této otázce.

Autorka je advokátka.