Sárko,
řeknu jeden příklad:
vadilo mi, že se David nechá urážet a brát si hračky od jednoho svýho kamaráda...Mrzelo mě, že to tak je, ale věděla jsem , že když okřiknu toho druhýho, nic to nepomůže...Sedal jsem si s Davidem a vysvětlovala mu, že je to špatný, co dělá ten jeho kamarád , ale špatný taky je, že si to David nechá líbit, že mu tím vlastně říká, aby to dělal pořád a pořád...A že ho má příště chytit za ruku a říct mu" hele, ty tady nejsi žádnej generál a nebudeš mi poroučet, já mám svoji hlavu"...
Druhý den si David zase pozval onoho kamaráda , ale předtím jsem ho viděla u něj v pokoji, jak si pro sebe předříkává" ty tady nejsi generál, nebudeš mi poroučet"...A taky tak pak později použil, kamarád se naštval, odešel domů, David byl smutnej, přesto na sebe svým způsobem hrdej a příště si to už ten jeho kamarád nedovolil....
Takže já myslím takový zasahování,to člověk asi udělat musí, protože některý děti to " v krvi" zkrátka nemají a fakt si nevědí rady....
Zuzi má špatný zkušenosti, kdyby někdo s mým dítětem takhle jednal ve školce, fakt nevím, jak bych se k tomu pak postavila, třeba bych ho pak taky víc ochraňovala...
Předchozí