Přidat názor k článku Karcinogenní dudlíky – nejspíš jim to zase projde

Souhlasím s tebou, co se týče utěšování dětí dudlíkem. U nás se nikdy nepoužíval např. když dítě upadlo, nebo se leklo. Na to je máma. Já ho dávala opravdu jako lék na potřebu sát. Možná proto taky nebyl problém s dudu přestat. Jak ustupovala potřeba cumlat, dudu nebyl potřeba. Vlastně, jak děcka začaly lézt a tak, tak jsme se snažila, aby ho neměli "po ruce". Ve chvíli, kdy si dokázali podat něco na okusování, tj. strčili si do pusany hračku, měli dudu jenom při usínání.
Co se týče nepořádku, ten je u nás taky. Jenže já musím dost času věnovat úklidu (moje astma) i vaření (dieta muže a dcerky, pochopitelně každej má jinou). Ale teď to už částečně řeším paní na úklid. Za což jsem kamenována svojí matkou.