Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

Jakoubek dostal dudák už v porodnici od sestřiček a do prvních narozenin ho používal na utišení i přes den, do dvou let i v noci. V necelých dvou letech ho vyměnil s Mikulášem za balíček dobrot. U Vojtíška jsem dudlík používat nechtěla, leč donitil mne. Když chtěl napít, muselo to být ihned a protože to vždycky ihned nešlo, začal ječet. Ječel, ječel a nepil. Zkusili jsme dudlík a paráda. Vojtíšek si zadudal a konečně se chytl. Jak ale rostl, začal si v noci dudlík z pusinky vyndávat a držel ho pevně v dlani, že neexistoval způsob jak mu ho vzít. Přitom se ale dožadoval nového do pusinky. Nakonec to dopadlo tak, že měl Vojtik dudáky tři. Dva do ruky a jeden v puse. Dudal zásadně jen když šel spát, ve dne potřeboval ruce k jiné činnosti a mít jen jeden dudák mu přišlo málo. Martínkovi bude deset měsíců, dudal od šestého do osmého měsíce. Naučili jsme ho my, neboť se utišil jen u prsu a já jsem také potřebovala někdy odejít, tak jsme zkusili dudák. Dalo nám to zabrat, ale po 14 dnech se naučil. Leč teď už nechce dudlík ani vidět. Někdy z toho šílim, zvláště v autě, nejlépe na křižovatce, ale Martínek se s dudlíkem rozloučil trvale. Kojení dudlík nevadil, nejstaršího jsem kojila rok a dva měsíce, druhého dva roky a dva měsíce a Martínka kojím pořád. Po těchto zkušenostech co mám stejně ale nevím, jestli je lepší dudlík mít nebo ne.