Vážení přispěvatelé, kteří tak na autorku útočíte - je mi z vás zle. Kolik z vás má doma adoptované dítě? Kolik z vás se alespoň pokusilo takovému tvorečkovi nahradit domov? Autorka článku uspěla jen dočasně - Jirka nakonec vzhledem ke svým postižením stejně bude muset do ústavu, ale alespoň na těch několik let byl jeho život jistě kvalitnější a přispěl k jeho rozvoji tak, jak ústavní péče nikdy nemůže. Jsem také věřící člověk, a tak bych vám ráda vysvětlila, že pokud věřící říká "je to Boží vůle", neznamená to, že je loutkou bez vlastní možnosti volby nebo bez zodpovědnosti. Jen prostě cítí, že právě tato a žádná jiná cesta je ta správná. Z celého článku cítím bolest autorky, že chlapci nedokázala zajistit trvalý domov, a naprosto nemám důvod pochybovat o její lásce k němu. Opravdu nechápu vaši zášť a veše útoky. Skoro jako by za tím byla potřeba ranit člověka, který má v sobě víc nesobecké lásky a vůle pomáhat než vy ...
Předchozí