Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

Mám s dudlíky také své zkušenosti: u dcery jsem dudlík použila hned v porodnici, víceméně z hlouposti (trochu pod vlivem babiček a dětských sester - dítě bez dudlíku je přece divné), moc jsem o tom nepřemýšlela a nějaké "desatatero kojení" nikdo v porodnici neznal. Dcera se narodila dřív, dvoukilová, první přiložení k prsu proběhlo po více než 48 hodinách (a to jsem jí musela skoro rvát z inkubátoru, kde byla vlastně úplně zbytečně). Rozběhnout kojení bylo náročné, ale byla jsem velmi vytrvalá (dcera nakonec také) a povedlo se, já kojila bez problémů 20 měsíců. Noční lovení dudlíku pod postýlkou byl ale náš rituál (bála jsem se na noc používat různé "držáčky", řetízky apod.) Ale vyváření dudlíků nebylo rozhodně na denním pořádku ;-) Někdy kolem roku a půl jsme úspěšně dudlík vyhodili. Pár měsíců se nic nedělo a pak ejhle - dcera se naučila si cucat paleček a dělá to při usínání dodnes :-(
Když se narodil syn, tak jsem dudlík vůbec nekoupila (nechtěla jsem opakovat svojí předchozí chybu a baičkám jsem to řekla jasně), jednou jsem ale přece jen propadla zoufalství a snažila se mu dát do pusinky aspoň dudlíkový teploměr. Myslím, že by mohl soutěžit v plivu do dálky. Řekl to jasně: "dudlíkem mě rozhodně neošidíš" a tak bylo dilema jednou pro vždy vyřešeno - místo dudlíku má přece mě :-)