Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

Ahoj, no tak musím říct, že se starší Miškou mám zkušenosti téměř identické. Pokus babičky při návštěvě naučit ji na dudlík: Flus ho a brrrrr, obloukem to letělo bůhví kam :o)
Já jsem šetřílek, takže z těchto dob mám pytlíček vyvařených dudlíků a torzovitých skorodudlíků po kamarádce (+asi 2 nový nepoužitý- zřejmě dar) - a ty všechny přišly na řadu daleko pozdějc, když si s nima Míša hrála, no a taky teď pro Marušku...
Ta na jistý babiččin pokus ve 3 týdnech zareagovala "úspěšně" - a musím říct, že to mělo i jisté výhody: obě holky měly velké večerní bolení bříška (Maruš jen asi do 2,5měs., ale Miška skoro do 4!)- a to mě okusovaly hroooooozně! Tady mi u Maruš dudlajz dost pomoh, tojo. ALE - jak píšeš - OBČAS PIJE HROZNĚ DIVNĚ!!! Taky mě napadlo, že to je dudlíkem, jen mě nedošel ten mechanismus: Jasně, ona někdy jen tak požižlává, místo aby pořádně zatáhla, a pak se hrozně diví, že nic neteče! (řev) - Už se to celkem srovnalo, ale taky jsem jí musela téměř "nastříkat do tlamičky", aby jí došlo,že jí nenabízím nějakou náhražku, ale opravdový nefalšovaný mlíko!! :o))
Jo a k tomu vyvařování - to jsem zezačátku taky dělala. Teď dudlík v lepším případě opláchnu pod vodou (v horším nic). Míša taky byla záškodník, zanášela ho, ale už se to srovnalo, už jí moc nezajímá. Navíc, z těch asi 7 dudlíků Maruš je ochotna používat asi 4, z toho 2 oblibuje (obyčejnej českej růžovej "medvídek" s bambulkou, zn. Barum /asi to vyráběj z recyklovanejch pneumatik :-)))/). Nejradši má ten, co je nejstarší poděděný a při jednom vaření napůl splasknul - ten nejméně vypadává z hubičky :-)
Tolik naše věděcky ověřené zkušenosti.
Kopretina je moooc hezká (viděla jsem ji u kámošky), ale mezi keříky na zahradě jí to určitě sluší víc:-)
Přeju příjemný bezdudlíkatý odchov (jo, v noci ho taky nepoužívám - napije se a usne - nejvíc přes den, když je mrzutá či nechce usnout v šátku a chce "vystoupit za jízdy".)
Pá a chovu zdar !
Ester