Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

Ja jsem ani moc nepremyslela, jestli az se malej narodi, budem pouzivat dudlik,ale pro jistotu jsem si jich par nakoupila /spis jen tak pro radost:o)/. Jenze, rodila jsem cisarem, mlicko se mi udelalo az paty den, do te doby byl Domisek krmen cizim mlickem/ tahal ho ze strikacky/. Kdyz se narodil, byl v terminu, ale byl to drobek, vazil 2340. Mela jsem ho u sebe jen na prikladani,jinak na pokoj mi ho dali az asi 6 den, v inkubatoru byl jen na zahrati, jedno odpoledne. Kdyz jsem se na nej byla podivat druhy den, mel v pusince dudlik, takze bylo rozhodnuto za me:o). Bohuzel jsem se nerozkojila, nevim, jestli nizke vaze miminka, nebo diky dudliku, nebo pozdnimu vytvoreni mlika. Pokazde, kdyz jsem ho prilozila, tak se prisal, ale jen kousal a cumlam, nikdy nic nevypil, takze jsem zacala mliko ztracet. Pak navic zacal brecet hlady a vzteky po kazdem prilozeni, vedel, jen ze ho tim prsem otravuju vzdycky pred tim, nez dostane najist ze strikacky,takze bylo po kojeni.Jednou jsme zkouseli v porodnici odstrikavat, ale mlicka nebylo zas tolik, takze za ctyri hodiny jsem odstrikala sotva 10. Nakonec jsem odchazela po marne snaze vsech s umelou vyzivou, doma jsem se snazila prikladat, ale uz to proste neslo. Jinak nemuzu rict, ze by na me me nekojeni zanechalo nejake stopy,obcas ma clovek pocit, ze kdyz nekoji, ikdyz ne vlastni vinou, tak je nejakej spatnej, ale ze sve zkusenosti muzu rict, ze citove svy mimco urcite neochuzuji. No a dudlik nam zustal od porodnice. Vetsinou s nim usina a taky v aute si obcas rad zaduda.