Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

Sylvo,
nikdy jsem se v prosazování dudlíku nedostala tak daleko jako Ty, ale naprosto souhlasím, že již nikdy. Moje dcera byla vždycky strašně uřvaná, uplakaná by bylo slabé. Šestinedělí nám prořvala skoro celé a lepší to nebylo ani potom. Samozřejmě, že jsme se jí snažili dudlíka vnutit, ale po dvou až třech týdnech snažení, kdy maximum doby, kterou měla dudlíka v puse, byly dvě minuty a pak další řev, jsme to prostě vzdali. Dudlíka nikdy neměla, palec se cumlat nenaučila, za což jsem vděčná, vesele i smutně si řvala dál a nějak jsme to přežili. Syn je daleko klidnější, ale přece jenom jsme to pět zkusili - výsledek naprosto stejný - co mi to strkáte, když z toho nic neteče. Vzdala jsme již po třech dnech, zato dnes objevil palec. Nevím, co bude dál, dudlík rozhodně už zkoušet nebudu, s odvykáním na palec je asi potřeba počkat. Takže moje rada je, miminko si řekne, kdyby ho chtělo, když nechce, je to dobře a mezi těmi dudlíkovými davy vypadá aspoň výjimečně.
Eva