Zuzi, a mohla bych se zeptat, od jak útlého věku? Já kdybych nechala rozhodování na Martínkovi, tak celý den leží u televize, protože: ve školce nemá tolik hraček co doma (ne, že by si s nimi doma nějak zvlášť hrál)a nesmí tam maminka a tatínek, venku ho bolí nožičky a je rychle unavený, na Sokole je zima atd atd.Já jsem si vždycky myslela,že chlapečci jsou tou aktivnější polovinou "malého lidstava" - no to jsem se šeredně spletla. Ale musím říct, že nátlakem (nikdy to však nebylo přes urputné slzičky) jsme dosáhli toho, že je z něj celkem služný chodec (letošní léto se to zlomilo - mnoha takřka celodenními tříkilometrovými výlety za vydatného : "Už tam budem? Já jsem hrozně unavenej. Bolí mě nohy, ruce, hlava, řasy...), do školky chodí ochotně (ale je pravda, že ani v jeslích ani ve školce vlastně nikdy neplakal)a Sokol už taky dobrý (hurá hurá děláme tam kotrmelce a křičíme dnešnímu cvičení Nazdar Zdar!!!). Začínám zjišťovat, že ta výchova není nic jednoduchého - jak ráda bych ho nechala dělat jen to, co chce - ale zdá se mi, že v jeho vlastním zájmu (a samozřejmě i v zájmu maminky a tatínka, kteří rádi jezdí po výletech a sezení u televize je nebaví)to prostě nejde.
Předchozí