Přidat názor k článku Dudlíkové hororstory :o)

Taky si myslím, že obavy z toho, že dítě bude dudlat do důchodu jsou zbytečné. Mě se obě děti šíleně bránily nechat si vzít dudlík, tak jsem to nechala, a pak, třeba jen o pár týdnů později, to prošlo tak hladce, že jsem ani málen nevěřila...Měli je ovšem jen na spaní..

K dceři mám historku...byli jsme návštěvou u tety a já večer hledám dudlíky...a nebyly. Teta mi s blahosklonným úsměvem vysvětlila, že ty hrozné ožvýkané dudulíky vyhodila...a my jsme jiné neměli...Ty nervy, zvlašť se vzpomínkou na minulý pokus o odučování (několikahodinový pláč a přesvědčování)...Úplně jsem se zpotila na zádech...a večer dcerka skutečně požadovala dudlík. "Dudlíky nemáme, teta je vyhodila," řekla jsem jí po pravdě, a teta to vysvětlila dcerce tím, že už byly ošklivé a už na nich úplně byly vidět bacilky, co by jí přelezly do pusinky, a tak je vyhodit musela.....Dcera se zamyslela, pak řekla "Aha," a tím celá záležitost skončila. Od té doby se o dudlíku nikdy ani nezmínila...a já jsem jenom zírala...Byly jí v té době asi tak necelé dva roky...

A u tříletého chlapečka to vidím trochu jako nedůslednost nebo pohodlnost rodičů, přes den se mu už asi dá opravdu vysvětlit, že není miminko, a že není pěkné mít v puse dudlík...A stejně věřím, že ho ostatní děti brzo přimějí dudlík zahodit - nebo by se mu smály...