Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Ahoj,
já bych mohla psát totéž o přirozeném porodu. Všude jsem četla, že mám poslouchat svoje tělo a že to bude krásnej zážitek protože si samo řekne - to moje si fakt neřeklo. Nesnáším bolest, první porod jsem měla s epidurálem a s velkým úsilím celého porodního sálu ze mě to dítě vytáhli, druhý šel hezky rychle a epidurál se nestihl, stejně z toho mám špatný pocit, protože mi nějak zapomněli říct, že UŽ rodím, u třetího jsem žebrala, aby mi udělali císaře, protože jsem taky netušila, že UŽ rodím a představovala jsem si, že tohle budu muset vydržet ještě třeba dvě hodiny a věděla jsem, že nevydržím. A celý je to o pocitech, protože objektivně ze mě celkem bez problémů vypadly tři zdravé děti, takže by se dalo říct, co řeším. A chápu i ty příspěvky o kojení - moje matka má doživotní komplex z toho, že nás nekojila (a přitom jí prostě jen neřekli, jak na to). Když se na to podívám racionálně, řekla bych Ti dvě věci: ještě před sto lety bys svůj porod pravděpodobně nepřežila a Tvoje dcerka taky ne. Z toho hlediska máte všichni obrovský štěstí a říkej si - díky, že jsem se narodila o sto let později a dělají císaře, po kterým se neumírá. A za druhé - nepleť si těhotenství, porod a výchovu dětí se závodem o supermatku. Možná v něm neexistují nejlepší řešení, ale spousta různých dobrých nebo špatných. Vy jste dopadli dobře, a to se počítá.