Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Blanko, Léňo,
jsem si jistá, že se to nevylučuje...Myslím si, že jsem člověk spíš racionální, pragmatický, nesentimentální...Přesto: Svého prvního syna jsem rodila klasicky, porod byl komplikovaný, ale měla jsem všechny pocity, které jsem očekávala, pocit vítězství, nádherného prožitku, obrovskou vlnu lásky, byla jsem ze všeho nadšná, mé dítě bylo nejkrásnější na světě, byla jsem pyšná na něj, na nás...
Druhého syna jsem rodila plánovaným císařem , neměla jsem dobré monitory a dítě mělo třikrát omotanou pupeční šňůru kolem krčku...Brala jsem to tak, jak to bylo, nijak jsem se tím nenervovala, těšila jsem se na miminko...Měla jsem epidurál manžel byl u porodu, všechno proběhlo hladce...Malého mi hned ukázali..A já, já byla zklamaná...Zklamaná tím, že to je už všechno, břicho postupně přicházelo k sobě, 24 hodin jsme měla ležet, všechno mě bolelo, žádná euforie, žádný pocit, prázdno...Dítě, které leželo vedle mě bylo moje, vždyť jsem ho viděla hned po narození, ale nějak jsem k němu nic necítila, ani se mi nelíbilo...Žádný pocit " zdolání hory"...
Dneska je Denis-15 měsíců- moje tlusťoučký blonďatý štěstíčko, miluju ho a všechny ty pocity kolem porodu se snažím vytěsňovat...Navíc se stydím za to, že jsem nic necítila ke svému dítěti, na které jsem se přece těšila...
Já jsem ty pocity brzo hodila za hlavu, ale ve skutečnosti tam jsou!!!Jsem ráda, že jsem rodila císařem, normální porod by ho pravděpodobně velmi ohrozil, rozhodla bych se tak znovu...Jsem ráda, že mám krásné zdravé dítě a nemyslím si, že se "rouhám" tím, že vyslovím to, že byl v tomto případě pro mě porod nepříjemný zážitek, všechno sice fungovalo, a nemůžu si vpodstatě na nic stěžovat,jen mě to psychicky trochu zaskočilo...
Přejde to, časem, fakt jsou důležitější věci, ale to neznamená, že je v pořádku to zlehčovat...