Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Po svem prvnim porodu CS jsem mela velice obdobne pocity a vety typu "Mela byste byt vdecna za CS" a "Hlavni je zdravi ditete" me privadely k nepricetnosti. Prikladam clanek, ktery to vystihuje lepe nez bych sama kdy napsala :o).

"Mela byste byt vdecna"
(napsala Gretchen Humphries) prelozila Ed

"Mela byste byt vdecna, vzdyt konec koncu mate zdrave dite" - ruku na srdce, kolikrat jste jiz slyseli tuto frazi? Kolikrat jste si tuto otazku sama polozila? Je preci tak samozrejme, ze jste chtela zdrave dite, ted ho mate. Vy take zijete, tak byste mela byt vdecna, nebo ne?

Tato fraze, a potom jeste : "jedine co je dulezite je zdrave dite" me poznamela mnohem vice nez cokoliv jineho, co mi bylo receno po mem porodu cisarskym rezem. Dlouho jsem premyslela, proc ja, ktera nemohla otehotnet skoro 7 let a opravdu by mela byt vdecna za zdrave dite se tolik trapi tim, ze nemohla porodit prirozene.
Az jsem na to prisla.
Prisla jsem na to, jak neohleduplne a zle je od nekoho rict zene, ktera zazila fyzicky nebo mentalne traumatizujici porod, ze by mela byt vdecna. Protoze kdyz tohle teto zene reknete, tak jedine co slysi je, ze si zivota sveho ditete nevazi a ze pro ni to, ze dite je zdrave nic neznamena. A tohle ji boli! Ona sama premysli co ze je na ni spatneho nebo co udelala spatne, ze nemohla mit porod, jaky si prala a vy to dovrsite tim, ze ji reknete, ze sve dite dostatecne nemiluje.
Je velmi bezohledne v tomto pripade rict "ze jedine co je dulezite je zdrave dite" protoze tim vlastne rikate, ze jeji bolest a jeji utrpeni je nepodstatne. Rikate ji, ze nejen ze jeji telo je porouchane, ale ze neco neni v poradku i s jejim myslenim. Rikate ji, ze kdyz je fyzicky zdrava, tak to, ze se zaobira cimkoliv jinym z ni dela podivina.

Pravdou je, ze zena muze byt absolutne vdecna za zdravi sveho ditete a plna materske lasky a presto zklamana tim, jak jeji dite prislo na tento svet.
Tim, ze svuj porod nenavidela, ze nenavidela co se delo behem operace v chladnem sterilnim operacnim sale neznamena, ze sve dite nemiluje! Pokud si tento hnev vyleva sama na sobe, tak je vice nez pravdepodobne, ze propadne depresi a uveri, ze je s ni neco v neporadku. Pokud se s timto hnevem nevyporada, bude uvnitr hnizdit tak dlouho, az ztrati veskere citeni emoci a ona sama uz potom nebude chtit nic slyset o svem porodu, protoze kazda myslenka a vzpominka na jeji porod boli presprilis.

Zjistila jsem, ze existuje spousta zen, ktere sve porody nenavidely. Zeny, ktere mely tezke operace, zeny, ktere mely snadne operace, velmi zridka zeny, ktere mely naprosto nezbytne operace, zeny ktere nemely zadne operace a presto spostu dalsich zasahu, ktere jim porod zkomplikovaly. Zjistila jsem, ze nejsem jedina. Existuje more bolesti, ktere zeny, co mely otresne porody citi a neustale se samy sebe ptaji, co je se mnou? Kdybych to sve dite dostatecne milovala, tak bych se takto osizena necitila?
Byla velika uleva si najednou uvedomit, ze jsem naprosto v poradku! Prosla jsem si chirurgickym vynetim meho miminka z meho tela - procedura, ktera je naprosto odlisna od okolnosti, za kterych se dite ma narodit a na co je zenske telo staveno. Citila jsem to jako napadeni, i kdyz ne fyzicke. A pokud mi nevadi, ze jsem byla napadena a znasilnena, i kdyz jen psychicky, tak potom muze nekdo rict, ze se mnou neni neco v poradku.

Jsem slovy nepopsatelne vdecna, ze mi bylo doprano mit dite. Dite je zazrakem. Den, kdy mi bylo vyjmuto z tela je ovsem i nadale tim nejhorsim v mem zivote. A presto, jsem vdecna, ale ne za to, co mi bylo udelano. Moje fyzicke telo se mozna uzdravilo dostatecne na to, aby mohlo byt nazyvano "zdravym" ale ma duse byla posramocena a zanedbana.

Proto prosim, uvedomte si, az priste nektere zene, ktera si vam s otevrenym srdcem postezuje, ze ji je lito, jak jeji porod probihal, to nejhorsi co ji muzete v ten moment rict je : mela bys byt vdecna............. "