Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Dobrý den, bohužel musím napsat, že mně tento článek dost zarazil. Chápu, že je Vám líto, že porod neproběhl podle vaších plánů, ale, pravdu by trochu vděku lékařům a celkově pokory neškodilo. Možná bych si to myslela, ale takhle nahlas se litovat?
Během mého těhotenství jsem byla několikrát hospitalizovaná pro špatnou srdeční akci dítěte a také mi hrozili císařským řezem. V nemocnici mně to samozřejmně nebavilo, ale zdraví mého dítěte mi přišlo důležitější. Nakonec se rozhodli pro normální porod a najednou během první doby porodní opět hrozba císaře. (zase špatné ozvy) No a najednou opět normální porod a dítě nešlo ven. Dítě ze mne rvali kleštěma, jedna doktorka táhla nahoru, druhá naopak dolu, tři sestřičky na mém břiše, další lidi lítali kolem a my s manželem sledovali očima monitor, kde byla minimální srd, akce miminka. Mimčo naštěstí přežilo, ale prvního půl roku s malou byla opravdu radost. Běhání po doktorech a strach jestli bude zdravá. Dnes již pevně věřím, že je a bude v pořádku. Ale kolikrát jsem si říkala, proč se raději nerozhodli pro císaře.
Jako zdravotníka mě zaráží chování takových "pacientů". Určitě Vás nechtěl lékař urážet, dělal svou práci a myslel to jen dobře. Pochybuju, že Vás tam chtěl džet jen tak. Přirovnání k babičce v domově důchodců bez zahrádky mně opravdu pobavilo. Celkově mi vaše chování přišlo velmi nezodpovědné a udivuje mně ještě víc, než vaše lítost nad průběhem porodu.
Nijak Vás neodsuzuji, myslím si, že z Vás mluví neznalost a neuvedomnění si vážnosti tehdejší situace. Mějte se hezky Jitka