Ano, ano, ano...
Sice se v mém případě nejednalo o porod sekcí, ale o kleště, ale měla jsem naprosto stejné pocity selhání, jak tu některé maminky popisují. V papírech pak stálo "primárně slabé kontrakce děložní, nepostupující porod v II. době, vyčerpaná rodička" a PA jíž jsem se se svými pocity svěřila mne "povzbudila" slovy. "To je dobře, že to nekladete za vinu nám... To známe takový typy, měla jste I. dobu porodní zadarmo a takový pak nikdy neporoděj... Jste si měla svoje bloky vyřešit před porodem, takhle ani kojit nebudete...".
S těmito informacemi jsem porodnici opustila a zahučela do opravdu ukázkové poporodní deprese. Známí si klepali na čelo a divili se, že nejsem šťastná, vždyť hlavně, že je malej zdravej. Byla jsem pro ně nějaká divná...
Snad jen díky svému druhému těhotenství jsem v sobě našla odvahu a dala se do zjišťování co se to vlastně tehdy stalo. A dospěla jsem k závěru, že to tehdá nebyla tak úplně moje chyba. Udělala jsem všechno proto, abych nevstoupila 2x do stejné řeky a teď, snad i s trochou zvědavosti čekám jak to cca za ty tři týdny nakonec všechno dopadne.
Předchozí