Ahoj Blanko, já samozřejmně Vaše pocity jistého nenaplnění a ochuzení chápu a nijak nezlehčuji. Samotnou mne tyto pocity po mém neveselém porodu přepadly, ale asi jsem tvrdší povahy a racionálně jsem si vysvětlila, že nemá smysl se trápit kvůli něčemu, co jsem nemohla ovlivnit (možná mi v tom i zabránily následné starosti o zdraví dcerky). Jasně, zase nějaký chytrý rady, jak z toho ven, ale přesto by bylo dobrý se o to pokusit (nepochybuji, že by jste byla ráda a třeba i Váš článek byl ten pokus). Pomůže to především Vám.
Jak jsem již psala, mně více zarazilo vše to kolem, zaváněl z toho nevděk. Asi to některým vadilo víc než ty pocity. No, vysvětlila jste mi to a to je dobře.
Přeju Vám, aby jste také našla způsob, jak se s tím vypořádat, možná pomůže jenom čas ale jedno jesný. Rozhodně jste jako žena neselhala, naopak, udělala jste vše, co bylo ve vašich silách. Jitka
Předchozí