Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

I mě se stalo něco podobného. Moje příprava na porodd nebyla sice tolik intenzivní - něco z knížek, krátký předporodní kurz, ale věřila si a na porod se celkem těšila. Desed dní před dnem termínem se všechny mé představy zhroutily. Konec pánevní ( mimi nikdy nabylo hlavou dolu), plod má více než 3,5 kg a velkou hlavu, suma sumárum plánovaný císař za týden. Ořvala jsem si to. Ovšem to, že byl císař plánovaný se ukázalo i výhodou - ověřila jsem si z jiných zdrojů, že je to opravdu lepší řešení, začala se zajímat jak vše probíhá, měla jsem spinální asnestezii a tudíž viděla dceru hned po narození. Nebyl to můj nejkrásnější den, ale ani ne ten nejhorší. Přesto je mi občas trochu líto, že nevím co jsou to porodní kontrakce, že neznám pocit, kdy prolézá hlavička (vím, že nemusí být nejlepší). Snad se to dozvím v únoru, zatím se nám daří přesvědčovat mimi, že hlavou dolu je to pro něj lepší, ťuk ťuk ťuk.
Pro mamči, které teprv na porod čekají mám pár doporučení:
- neočekávat, že budete miminko intenzivně "milovat" od první minuty po jeho narození (já naštěstí měla zkušenost s kamarádkou, která prošla lehkou poporodní depresí)- není to pravidlem
- nečekat, že porod bude nejlepším dnem vašeho života (stejně tak se píše o prvním milování, ale ruku na srdce bylo to opravdu tak?)
- stejně intenzivně jako se připravujete na přirozený porod, se připravovat na porod vedený lékařem nebo porod operativní. Seznámit se, kdy je potřeba to nechat na lékařích a nechat si podrobně vše vysvětlit ještě dříve než vůbec pomyslíte, že se tato varianta může přihodit i vám. Tělu i vaší dušičce pak může i "nepřirozené" připadat přirozeněji.
Co nejlepší zážitky a šťastné a zdravé děti vám všem přeje Andrea