Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Ahoj Blanko, když jsem četla tvůj článek, jako bych četla svůj příběh. Po dvou potratech jsme byla konečně zase těhotná a i když jsem musela první tři měsíce ležet, vše probíhalo dobře. U prostřed těhotenství vyzkoušeli doktoři ještě trochu mé nervy, když jsem musela jít na amniocentézu, ale dopadla dobře.
Miminko-holčička (manžel by zvědavý :-)) byla v 31. týdnu krásně hlavičkou dolů. Na kontrole v 36. týdnu však byla přetočená, hlavičou mi šťouchala pod prvá žebra, takže spíš poloha příčná. Nikdy mě nenapadlo, že bych zrovna já mohla rodit císařem, navíc potom, co jsem proběla předtím. Na porod jsem se taky moc těšila, jak mi miminko poprvé položí na břicho, jak bude reagovat manžel, jak mimi poprvé zabrečí.....
Od pana doktora jsem dostala cviky, které jsem poctivě cvičila, holčičce jsem domlouvala, svítila na ni, hledala osvědčené rady na netu. Beruška byla paličatá (a je i nadále) a prostě se ne a ne přetočit.
Do nemocnice jsem musela nastoupit den předem, což bylo pro mě velice nepříjemné vzhledem k mým strašným-nezapomenutelným zážitkům z nemocnice v Podolí, kde jsem byla na kyretážích.
Celou noc před porodem jsem nespala a byla z toho strašně rozesmutnělá.
Bohužel jsem neměla ani kontrakce, porod byl v celkové narkóze (epidurál mi nedoporučili, manžel by stejně nemohl být u mě). Na bolest po probuzení nikdy nezapomenu, stejně jako na to, když mi mojí berušku přinesli.

Stejně jak píšeš ty, Blanko, si na to už nevzpomenu, jenom když si např. přečtu podobný příběh, tak bych brečela, že jsme nemohla prožít něco tak krásného jako porod přirozenou cestou. Přijde mi, že jsem o něco ochuzená. Taky nedovedu pochopit, že by si některé maminky přály císaře radši než normální porod. Ještě tři týdny po porodu mě jizva bolela.

No snad se na mě usměje štěstí a své druhé dítě porodím klasicky:-):-)

Všechny stávající i nastávající maminky zdraví
Věra