Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Ahoj,

zkus prijit na to, proc jsi se tak upla na zpusob porodu.

Otazka, jakym zpusobem budu (prvo)rodit, pro me po cele tehotenstvi neexistovala, nenapadlo mi se tim zabyvat coby smysluplnou otazkou. Bylo mi tenkrat 37, vedu zivot bez kamaradek a tak jsem asi nebyla ovlivnena. V porodnici jsem rekla, ze bych chtela rodit prirozenou cestou, aby to pro detatko byl prichod na svet jak ma byt, jenze po dvaceti hodinach od prvniho maleho odteceni plodove vody (neotvirala jsem se), jsem byla vdecna za to, ze me vubec vzali na cisarsky rez (a delali pekne drahoty, pry to musi schvalit nejaky profesor), protoze vycerpanim z bolesti, vysetrovanim po dvou hod., stalych kapacek bez poskytnuti mi luzka k lezeni na hekarne, jsem jiz byla fyzicky naprosto neschopna pomoci decku na svet. O pritomnosti partnera, byt jen na chvili, jsem si mohla nechat jen zdat. Doktor mi rekl, zenska co zmatkujete, vzdyt nerodite... Luzko ne (bylo volne), venku cekaji dalsi rodicky (zadna do meho porodu neprisla)...

Mimochodem muj drahy mi potom kdysi vmetl do tvare, ze jsem "nerodila" a ja na nej nechapave koukala, oc mu jde.

Ocen to, ze lekari dobre rozpoznali situaci a zasahli vcas a tak dobre, ze jste obe bez komplikaci, vzdyt hlavne pro malou narkoza byla riziko.

Rekla bych, ze ta rozsahla informovanost, kterou dnesni doba prinasi (tim myslim literaturu, kurzy), je vic ke skode nez uzitku. Driv asi zenske vic fyzicky pracovaly a mene filozovaly - na to jim cas nezbyval - a dik tomu se ochranily pred nesmyslnymi psychickymi problemy.