Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Já jsem CS nerodila, přesto to nebylo to pravé ořechové.
Porod byl dlouhý, úmorný, miminko přidušené s plodovkou na plicích, viděla jsem ji asi 30 vteřin, pak ji odnesli na ošetření a pak hned šoupli do inkubátoru.
Dobu na poporodním jsme strávila povídáním s manželem.
První kojení bylo až za 24 hodin po porodu.
Pak mi ji odvezli do jiné nemocnice na dětskou JIP s oboustraným zápalem plic. Nevím jaké je mít miminko na "roomingu" zkoušet kojení učit se koupat a přebalovat a nevyspat se :-), nevím jaké je ukazovat ho návštěvám (ostatně návštěvy byly v době mého pobytu v nemocnici všude zakázány kvůli chřipkové epidemii) a jít (nejvýš) pátý den domů. Znám jenom vysedávání u inkubátoru, mlčenlivé, smutné sezení s ostatníma maminkama ve společné jídelně oddělení JIP, nekonečné čekání na výsledky krevních testů, debaty s doktory, a večerní brečení do telefonu.
Dopadlo to dobře a naše holčička je zdravá, šikovná, a smozřejmě nejhezčí na světě.
Na porod vzpomínám ráda, bylo to krásné, a měla jsem pocit "zdolání hory". Přesto mi něco chybí...
...ale, prostě ale... není správné říkat si co by kdyby, to člověk škodí sám sobě. "Kdybych porodila normálně mohlo to být super". Ale ono to tak není, vždycky je něco za něco - "nepovedený porod" za zdravé miminko.
Dobrá matka se nepozná podle toho jak porodila. Je vaše miminko spokojené, šťastné a veselé. Pak není o čem přemýšlet.