Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Cizinko
tak ještě jednou... mě prostě přijde, že je teď v módě "rodit přirozeně" a ženské, které se to nepodaří se podsouvá, že to dělala špatně (mě u prvního syna nešlo kojení a tady na rodině jsem se občas dozvěděla perly jako "každá může když chce" implikujících, že jsem se málo snažila a málo chtěla. Syn by nedonošený, rozkojovala jsem se s elektrickou pumpou, nidky to moc nefungovalo. Donošenou dceru kojím v pohodě.). No a pak mi přijde, že chybí trochu realistický pohled na věc - to uvědomění si, že v případě, že je ohroženo dítě, tak už nejde přeci o příjemné pocity matky a není čas na jednání v rukavičkách. A že pokud mám na vybranou mezi tím, že dítě bude možná postižené a tím, že mě určitě rozřežou, tka jdu do toho řezání.

A v tomhle já svým lékařům věřím - že své "moci" nezneužijí, že nedělají nepotřebné zákroky a ty potřebné dělají dobře. Ale taky jsem strávila část těhotenských prohlídek tím, že jsem se s nimi bavila o tom, jak si představuji porod a co mi vadí a fakt mi vyšli vstříc (třeba u druhého porodu jsem nechtěla kapačku, šíleně mi vadí a ještě víc mi vadí ten pocit jehly v zápěstí - nesnáším cokoliv na rukou - i třeba rukavice mi dost vadí - když kapačku dát museli, dali mi jí do předloktí - taková blbost, ale prostě se snažili mi to co nejvíc ulehčit)


Jiná věc je chování českých doktorů, s kterým (zřejmě naštěstí) nemám zkušenost. Tady chodí k porodu gynekolog, který o těhulku pečoval celé těhotenství. Čili je to člověk, který dotyčnou maminu zná, ví jaké problémy v těhu měla - a který s ní pravděpodobně prodiskutoval i možnosti porodu. Já chodím na kliniku, takže v mém případě je to jeden z pěti doktorů klinky (kdo má zrovna službu), ale znají mě všichni (v těhu jsem chodila na prohlídky postupně ke všem, navíc to bylo moje druhé těhotenství se stejnými lékaři) - celkový dojem je pocit rodinného podniku - všichni znají mého manžela, moje děti atd. NIkdo by si nedovolil být hrubý - protože mě nemají jen na porod, ale budu jejich pacientka (= chlebodárce) i do budoucna. Takže nevím - asi se dá leckde na chování doktorů hodně změnit a věřím tomu, že nakonec ty "blbé" pocity z porodu jsou ne kvůli porodu, ale kvůli chování. Měla jsem těžké porody, ale pocit z nich je skutečně vděčnost - kdyby neyblo lékařů, nemuselo být ani jednoho mého dítěte.