Přidat názor k článku Jak jsem rodila nerodila

Lorino,

máš pravdu, že některé starosti se ve srovnání s jinými jeví jako prkotiny. Ten, kdo si prožil ty horší, tak jako Ty, ten dobře ví, že když nejde o život, jde o h...o.

Ale ruku na srdce, skoro vždycky se asi dá najít trápení, které je horší než to naše. Navíc trápení je značně subjektivní a trápení okolo věcí souvisejících s porodem je kapitola sama pro sebe. Když jsi byla dítě, měla jsi jistě také své dětské starosti, které musely dospělým okolo tebe připadat naprosto malicherné. Ale pokud ses někomu z nich svěřila, pomohlo Ti,když Ti ten dotyčný řekl něco ve smyslu "tvoje starosti na mou hlavu, počkej, až přijdou v životě ty skutečné STAROSTI", nebo se Ti v horším případě rovnou vysmál?

Tím chci říct, že i starosti z něčího pohledu nedůležité jsou pro člověka, který se jimi trápí, důležité. Souhlasím s Tebou, že nemá cenu se donekonečna trápit a patlat se v něčem, co už se stalo. Ale chci taky říct spolu s Cizinkou, že by se člověk své starosti, ať už jsou jakékoli, měl snažit zpracovat tak, aby ho netrápily věčně a aby mu nebránily v radosti ze života. Tak, jak jsi to pravděpodobně dokázala Ty.

Ty holky tím, že o tom mluví, udělaly první krok k tomu, aby si svůj problém v sobě vyřešily a netáhly si ho do budoucnosti. A to je pozitivní a přínosné a měli by jim naslouchat i ti, kteří možná měli život o něco těžší.