Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

Taky se hlásím k "nešťastným kojným". U nás to bylo trochu jinak. Malý se narodil o tři týdny dřív a přisát se ještě vůbec neuměl. Pak nastoupila masivní žloutenka, takže spal a spal a jíst se mu prostě nechtělo. Taky jsem mu za pomoci sester násilně cpala prso do pusinky, on se ho vždycky ležérně chytnul a hluboce usnul. Celé to zkomplikoval ještě můj opožděný začátek laktace (až 7. den). Válčili jsme s tím oba hrozně, ale nakonec jsme kojili. Pravda ovšem je, že Vojtík se nikdy nepřisával moc silně (v životě mě kojení nebolelo) a možná i v důsledku toho jsem měla pořád laktaci hodně nevyrovnanou - chvíli bylo mléka dost a dost a vzápětí zas málo. Tak to trvalo v podstatě celou dobu kojení (asi do 15 měsíců), ale nějak jsme si na to oba zvykli a nevadilo nám to. V patnácti měsících se pak Vojta odstavil sám. Dneska jsou mu skoro 2 roky a je to neobyčejně žravé dítě s dobrým apetitem, ale tlustý přitom není. Asi si potřebuje vynahradit ten neslavný začátek. :-)