Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

Před mnoha a mnoha lety žila byla jedna maminka,která chtěla kojit svého novorozence,ale novorozenec nebyl vstřícný.Maminka měla dva tvrdé melouny a chlapeček malou pusinku.A vše se odehrávalo v porodnici,kde byly maminky zvlášť a děti zvlášť a kojení půl hodinky na povel po 2 hodinách.Personál porodnice byl sice vstřícný,vymýšlel všelijaké triky na chlapečka,ale základní pitomost systému(časový rozvrh krmení) nepřekonal.Nakonec se ukázalo jako nejlepší přiložit k prsu klobouček s dudlíkem-toho se chopil chlapeček s mnohem větším nadšením.Když jsem navíc před kojením odstříkala mléko ,prs změknul a věci šly mnohem lépěji.Přesto jsem čekala na propuštění jako na smilování,abych mohla dát synkovi podle potřeby.Měli jsem velmi rozumnou pediatru,která nehysterčila,když synek nepřibýval rychle a poporodní úbytek váhy doháněl asi 2 měsíce.Neuvěřitelné věci se začaly dít mezi 2.a 3.měsícem.Mám důkazní fotky,mezi kterými je interval cca 14 dní.Na první leží stažený králíček(a ty ručky jako hůlky...),na druhé vystrkuje faldíčkovanou prdelku barokní miminko.Kde se vzal ten obrat při stejném jídelníčku,to vážně nechápu.Kojení bylo u nás dlouhodobé a předmětem jisté nedůvěry ,jakmile přetáhlo první rok dítka,ale nikdo by nevěřil ,že jsme začínali v takovém zoufalství.Další syn dostal k dispozici bratrem velmi příhodně vytahané bradavky ,přisál se okamžitě,poporodní úbytek váhy nabral ještě v porodnici a já mohla dělat demonstrátorku kojení na každém laktačním semináři.
Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš...